Děvečka Johanka byla opravdu pěkná dívka. Jednoho dne ji při práci vyrušil starý čeledín, aby jí sdělil, že se má okamžitě dostavit ke svému pánovi. V tu chvíli jí ani v tom nejfantastičtějším snu nenapadlo, co se z tohoto na první pohled nevinného pozvání může vyvinout. Otřela si ruce o sukni a spěchala do jizby, aby co nejdříve vyplnila pánovu žádost.
Otevřela dveře a chtěla vstoupit. Ale na prahu zůstala překvapeně stát. Zvláštní mechanismus, upevněný v dveřním rámu, uvedl do pohybu velké vědro, které proudem vody zmáčelo Johanku od hlavy až k patám. Pod její promočenou blůzičkou i sukní se náhle objevila její postava v ostrých rysech: pevná, malá ňadra, štíhlá linie boků i pěkně tvarované ochlupení její úžlabiny lásky. Nic nezůstalo skryto před patrovými zraky.
Vyděšená dívka zalapala po dechu a shrnula si mokré vlasy z očí. Na konci jizby spatřila svého pána, který se k ní blížil s pobaveným úsměvem no tváři. „Ale, podívejme se, ty jsi mi pěkná klisnička," řekl a přejel rozkošnickým pohledem nešťastnou dívku. „Opravdu, půvabné děvče!" Náhle se z přítmí vynořili další dva muži, přátelé domácího pána, kteří si nikdy nenechali ujít příležitost, aby s ním tuto vodní hru hráli. „Nechceš se usušit u ohně a mezitím si s námi vypít skleničku červeného?" zeptal se jeden z nich. Johanka, která se ještě nevzpamatovala z úleku, se zmohla jen na němé přikývnutí. A pak, když se o něco víc napila z nabídnutého poháru, se jí vrátila dobrá nálada a jí už vůbec nepřipadalo nestoudné svléknout si mokrou blůzičku a nechat ji sušit u hořícího krbu.
Erotické hry, které tímto způsobem vždy začínaly, byly před pěti sty lety značně rozšířené. Ženy a dívky byly důkladně zmáčeny vodou, aby se jim šaty těsně přilepily k tělu a odhalily tak všechny půvaby ženského pohlaví. Pohled na vystrašené a téměř nahé ženy velmi vzrušoval muže, kteří tvrdým nátlakem donutili své oběti k milostným hrám, jichž se i ony pak s jistou dávkou smyslnosti věnovaly. Středověk byl všechno jiné než prudérní. A to i přes usilovné snahy církve, která ostře brojila proti uvolněnosti mravů a nabádala k umírněnosti v životním stylu. Středověký člověk se však oddával milostným hrátkám, kdykoliv mu to příležitost dovolila. Což to nedělal běžně dobytek na loukách nebo kohout se svými slepičkami na smetišti? Proč neprovozovat erotické hry, když přinášejí mužům i ženám rozkoš a zapomnění?
Žádný div, že se Johanka v kruhu rozvášněných mužů brzy cítila tak dobře, že si po chvilce odložila i sukničku a nasedla odvážně na připravený úd svého pána. Ten na ni začal prudce rajtovat bez ohledu na to, že ji zprvu způsobuje bolest. Ta však byla posléze stále menší a dívčiny pocity víc a víc příjemnější. Když se pán dostatečně najezdil - a také unavil - uvolnil místo i pro své kumpány. A Johanka, která se ještě před chvílí třásla chladem po nečekané sprše, se rozehřívala a její tělo začalo sálat žárem rozkoše.
„Tvoje záda jsou ještě studená," řekl o něco později ten třetí. Vnikl do ní zezadu a hrál si s ní tak, „jak to pejskové dělají". To se Johance moc líbilo. Lichotivými slovíčky vychvalovala jeho umění, i to, jak jí dovedně zahříval chladná záda. Tak to šlo po celý večer stále dokola. Muži se střídavě věnovali dívce a ona s trochou trpkosti litovala, že se těchto hrátek neúčastnila již dříve. Tělo jí spaloval žár a její touha byla nekonečná. Konečně padla na muže únava a jeden po druhém položili hlavy na stůl a v mžiku upadli do hlubokého spánku. Johanka s blaženým úsměvem potichounku vklouzla do blůzičky a do sukně, které již byly suché, a opustila spící muže.
Sotva však vyšla na dvůr, byla přistižena starší děvečkou, jež po ní šlehla závistivým okem. „Jak smutný pohled na takovou ženštinu, která naletí na nejstarší trik co svět světem stojí!" Johanka kolem ní nevšímavě prošla a tiše se pro sebe zasmála. Bylo jí jasné, že se stará nikdy nepodílela na erotické vodní hře, která v člověku probouzí smyslnou touhu po vrcholné rozkoši. Znovu se usmála a v duchu se už nedočkavě připravovala na chvíli, kdy bude znovu povolána ke svému pánovi...
