Můj šéf je poměrně vyšinutý člověk a když jsem mu před časem nesla do bytu pár dopisů, přesvědčila jsem se o tom na vlastní oči. Byt si zařídil v surrealistickém stylu a podobně se také chová. Nestačila jsem si ještě odložit a už jsme se k sobě tisknuli, zmítala jsem se jako na lopatkách větrného mlýnu, kouřila jej v hlubokém předklonu, abych s ním vzápětí ulehla a on mě bral fest zezadu, postavila se, aby pronikal co nejhlouběji či si nadnášela boky, abych při tom křičela vášní i bolestí současně.

Tý holce říkáme u nás v jezdeckém klubu Blondýnka, což není to nejpodstatnější. Duležitější je, že už jsem na ni měl nějakou dobu chuť. A když jsem ji přilákal konečně na návštěvu, přišla bez rozpaků. Sotva jsem si začal hrát s jejíma hrdýma bradavkama, už hledala v poklopci.

„Ne, Luboši, ne." Blondýnka naříkala a bylo jasné, že za tím „Ne" se skrývá slůvko „Ano"! „Dej mi ho tam!"

Stalo se to loni, počátkem prosince. Sedím doma, koukám na televizi a nevím co s načatým večerem. Najednou zazvonil zvonek a když jsem otevřel dveře do chodby, stál v nich Mikuláš s čertem. A čert hned začal lítat, bublat a jak jsem byt rozmrzelý, popadl jsem ho za zadnici a chtěl vyhodit ze dveří. Spletli si totiž patro, děti jsou o patro vyš. Jenže osud vyhazovu nepřál.

Už ani přesně nevím, kolik holek prošlo mou náručí. Bylo mi patnáct, když mě na diskotéce svedla jedna starší holka. Za tu jednu noc s ní jsem se naučil všechno, co by měl pořádný mužský umět v posteli. Ta holka byla fakt skvělá. Konečně jsem poznal, jaký to je slastný požitek, šoustat bezva ženskou. Od té doby jsem je už nepočítal, vlastně to ani nešlo.